středa 27. dubna 2016

ZŽ16: Venkov, střih a bejbydej

Píšu si deník. Každý večer. Šest řádků, co mají obsáhnout všechno, co se ten den dělo. Myslím, že je to skvělá věc. Sednout si před spaním a shrnout vše, co je podstatné. A to ani nemluvím o tom, jak ráda si čtu záznamy zpětně. Člověk se neustále vyvíjí a tenhle druh nadhledu je nenahraditelný.

Vybrat to nejdůležitější z týdne je jen další krok.

Šestnáctý týden tohoto roku nebyl zrovna dramatický. Do tří slov se ale shrnout dá:

Venkov
Jakožto městské krysy musíme taky občas vylézt na vzduch. A tak jsem naložila psy do auta a za jejich remcání ,,To je dost, žes nás taky jednou vyvez'!'' jsme vyrazili. Silničáři nám sice cestu trochu ozvláštnili, ale za hodinu jsme byli na místě a mohli jsme naší přítomností oblažit mé prarodiče.

Bylo příjemné být se psy venku a zároveň je mít (tedy jen dvě třetiny z nich) na volno. Nechci urážet danou vesnici, kde jsme byli, ale nedá se říci, že by nějak zvlášť pulzovala životem. Zcela upřímně: nepotkali jsme ani živáčka. Jediná situace, která mi mohla zvýšit tepovou frekvenci, byla ta, kdy jsme došli k soustavě můstků. Spoiler: všichni jsme přežili.

U některých se dá v těchto situacích spoléhat na vrozený intelekt,
případně na bazální pud sebezáchovy. Zatímco u jiných...


Střih
Nechci ze sebe dělat studenta roku, nedostala bych se ani do rozšířené nominace, ale je to fakt. Tento týden jsem trávila u knih. Highlightem byly Základy střihové skladby. Je to jedna z těch knížek, kde je kromě definic i tolik příkladů, že se čtou skoro samy. Teď už jen zdolat zkoušku.

První řádky úvodu. To hned víte, že to půjde.

Bejbydej 
Ještě jednu příčinu mělo to, že nebyl týden číslo šestnáct zrovna z nejakčnějších. Nějak jsem ochořela. Když tak přemýšlím nad tím, co jsem již psala, napadá mě, že mě možná skolil nezvykle čistý vzduch. Ale důvody mého stavu budou asi jinde. Cítila jsem extrémní únavu a byla mi stále zima. Situace se měnila den ze dne, takže nebylo příliš možné tvořit závěry. Křivka mé nemohoucnosti ale dosáhla maxima v neděli.

Nikdy nespím přes den. Nikdy. Ale v neděli bylo všemu jinak. Spala jsem do dvanácti. To je v podstatě ok, v neděli se s tím zajisté mohou někteří ztotožnit. Nasnídala jsem se. A usnula. Probudila jsem se, naobědvala, a opět spala. Vstala jsem akorát: televize mi servírovala finále play-off extraligy ledního hokeje a přítel večeři. A pak jsem šla, zcela zmožena programem tohoto dne, spát. Překvapivě. Den poté jsem reflektovala své zážitky a záviděla miminům, která si toto mohou dovolit každý den a nikdo je nesoudí.

Jelikož k tomuto nemíním přidávat ilustrační fotografii (kterou ani nemám), potěším milovníky květin a přiznám, čemu jsem házela led, zatímco jsem pila čaj.

Dva dny po zakoupení (Tesco). Většinou mi vydrží přes týden.
Mějte se krásně



čtvrtek 21. dubna 2016

Jaro oficiálně zahájeno


Jaro bylo zahájeno. Oficiálně. Můj pes se totiž dnes poprvé vyválel v trávě. Nevím, zda mu to přináší nějaké nadpozemské potěšení anebo se jen chladí, ale dělá to pouze ve dny, kdy je venku krásně. A to  dnes vážně je.


Tak vyrazte ven a užijte si sluníčka, dokud svítí!