neděle 22. května 2016

LUSH: Závislost + Mí současní favorité


Všimla jsem si, že jsem v textu o dm boxu šestkrát zmínila Lush. Šestkrát. To už je diagnóza.

Takže: Ahoj, jsem Veronika a jsem Lushie. A ani se za to moc nestydím. Můj vztah k produktům anglické společnosti Lush není stálý. Je to láska, ale s proměnami. Ale asi to vezmu od začátku.

Lush jsem objevila na podzim roku 2014. Na votoči (dnes už vinted) jsem tehdy objevila šampon Big. A s ním to začalo. Množství produktů, které jsem vlastnila, se tehdy dramaticky zvyšovalo. Za listopad 2014 jsem za Lush dala asi čtyři tisíce, zhruba stejnou částku pak v povánočních výprodejích (které stojí za to, ale o tom až někdy později). Z dnešního pohledu: šílené. Postupně jsem tehdy zkoušela naprosto vše, co mě opravdu zaujalo. Kupovala jsem na českém webu, na již zmiňovaném votoči (kde také končilo to, co mi nesedlo), dokonce jsem i udělala hromadnou objednávku z Anglie pro sebe a pár dalších nadšenkyň z Brna.

Po dvou zmíněných nákupních záchvatech jsem se naštěstí uklidnila a kupovala už jen něco již dlouho vyhlídnutého na votoči, čili jsem se nedostala přes tři stovky za měsíc. Tedy až na měsíc po tom, kdy mám narozeniny. Tak to holt dopadá, když dostáváte od prarodičů peníze se slovy Udělej si radost. Lush je prostě závislost a tak jako každá jiná i leze do peněz.

Troufnu si ale říct, že se letos držím. Povánoční výprodej mě stál ,,jen'' dva tisíce a hlavně už nejsem ve fázi testování všeho, co mě osloví, ale pouze kupuji to, co za to stojí, případně to ověřené, co mi už došlo.

A teď už tedy k tomu, co se mi po tom všem testování nejvíce osvědčilo. Pár věcí, tři kategorie.

zdroj: facebook Lush Česká republika

čtvrtek 19. května 2016

ZŽ19+20: Dny, kdy jsem se rozhodla...!

Rozhodla jsem se, že týden je málo. Málo na to to, co se všechno stalo, nějak rádoby osvíceně shrnovat. Takto to dopadá, když nejdřív píšete a pak až myslíte...
Asi tedy zruším týdenní formát Ze života (ZŽ) a rozdiferencuju Radosti. Na Radosti hmotné a nehmotné. Třeba. Budu mít alespoň víc prostoru na specifičtěji zaměřené texty.
Tak.
Konec hlášení.

...

A ještě teda nějaké to foto z týdne 19 a první půlky 20, aby se neřeklo. A bude tam pizza, protože to je marketingový trik číslo jedna!

Mějte se parádně a těšte se na kvalitnější obsah
Vé :)

tento outfit na lookbooku

Přišla nám pizza bez jednoho
trojúhelníčku!! WTF?! o_o

Vyčesávání psů. Hešteg Sisyfos stajl.
Horší už je snad jen vysávání.


úterý 17. května 2016

dm box jaro 2016

dm box je soutěž probíhající několikrát ročně organizovaná drogerií dm. Účastnila jsem se už pětkrát a konečně na mě také došlo! Mail s tou skvělou novinou mi sice došel už ve tři odpoledne, ale jelikož jsem tou dobou jela na pozdní oběd do Zappadla (jídlo, prostředí i obsluha super, steak a Zappadlo dort úžasný!), dostala jsem se k němu až v 19:50. V 20:01 už jsem kníkala štěstím u pokladny nejbližší prodejny dm. 

Jak už jsem naznačila, dm box jsem vyhrála poprvé. Bylo to dosti velké zadostiučinění, protože mám nastřádáno přes 850 bodů a moc netuším, za co bych je jinak utratila. Používám totiž novou aplikaci dm, kde se dá koupit za body jen ten slevový kupon, který si člověk vybere. Do propadliště dějin tedy pomalu mizí knížečka za 150 bodů, ze které většina lidí reálně využila max pět stránek a se zbytkem se mohla jít vyfotit. 

K boxu!

úterý 10. května 2016

Radosti: březen a duben 2016

Radosti jsou souhrny všeho nového anebo významného. Kdybych si hrála na něco, co nejsem, byly by to hauly. Z části. Z toho zbytku pak z daného období (měsíce či dvou) to nejdůležitější, nejzajímavější anebo to, co mi jednoduše z nějakého důvodu zůstalo v paměti. Třeba zajímavá představení, restaurace, lidé, věci, pocity.

Nejdříve tedy ta materiální část - věci.

Oblečení

Obvykle s nákupy u Youngprimitive čekám na moment, kdy se budu odměňovat. Třeba za udělanou zkoušku a podobně. Na Pausery jsem ale koukala už tak dlouho, až se ucho utrhlo a letěly do košíku. Jen tak. Poprvé jsem si je vzala v den, kdy jsem šla k lékaři. Byly tématem číslo jedna jak u sestry, tak u doktorky. To hned zlepší den. :)

Legíny Pauser - zdroj: youngprimitive.cz

Kosmetika

Z kosmetiky stojí výrazněji za zmínku tři věci. Teda vlastně sedm. Na začátku dubna mi konečně dorazilo pět tekutých rtěnek od Colourpop. Barvy jsou boží a dobře drží. Všechny. Zbytek věcí tvoří výsledek náletu na limitované edice v dm - zdravíčko z limitky od alverde a suchý šampon od Batiste.

Batiste: sweetie; Alverde: 10 Blumenwiese;
Colourpop: Lyin' king, London fog, Lost, Prim, Toolips. 



Dekorace a domácnost

Zoot. Černá díra, do které mi každý měsíc mizí až moc peněz. A nejhorší je, že mi to ani nevadí. Protože prostě miluju hezký věci. No.
Jelikož máme doma zvěřinec (o tom se ještě zmíním dále), dóza na piškoty, sušené maso a kupované či homemade sušenky je nutnost. A téhle jednorožčí prostě nešlo odolat. 
Dlouhodobě se snažím dodržovat pitný režim. Skleněná nádoba s brčkem, kterou má doma už asi každá basic bitch, mi prostě vyhovuje. Piju z ní doma, beru si ji do auta (protože skvěle těsní), ... a hlavně jsem během svého polozdechlého období zjistila, že zvládne i vroucí vodu. Takže je ihned jednou z mých nejoblíbenějších nádob na čaj. (Když v ní mám horký nápoj, nevyužívám samozřejmě plastové brčko. Pelíšky naživo nepotřebuji.)

Odkazy na sklenici a dózu :)




Radosti naživo

Jaro!

Konečně začalo být teplo. Navíc takový to nejlepší, kdy člověk nemá pocit, že omdlí, ale je mu dobře. Vše do sebe zapadlo v momentu, kdy mi došlo, že jsou Velikonoce a já zároveň můžu vytáhnout svoje milované králičí šaty. Prostě skvělé.

 tento outfit na lookbooku


Adoptovali jsme

To nejdůležitější až nakonec. Jak už zde bylo k vidění, máme nějak hodně psů. Ten poslední si nás vyadoptoval v první půlce března. Nebudu to rozvádět - je prostě náš a milujeme ho. 
Kdo byste chtěli zjistit více o možnostech, jak jde získat domů nějakého toho placatého parťáka, nejčastěji francouzského buldočka, občas i angličáka anebo mopse, určitě mrkněte na fejsbuky občanského sdružení Buldočí naděje tady

Rickman si ihned zarezervoval pelech své dvoukilové ségry.
Aktualita: pelech je placatej. Svůj k svému.


Mějte se krásně!





neděle 8. května 2016

ZŽ17+18: Šeď, máj, divadlo a zkoušky

Šeď
Sedmnáctý a osmnáctý týden mi letos splynuly do zvláštního údobí. Zpravidla jsem nevěděla, co je za den. Jen kolik zbývá do zkoušek. Tedy do pátku šestého a hlavně do soboty sedmého května. Na této nevědomosti nemělo podíl jen předzkouškové koma, to ,,depresivní'' údobí, které každý student zná. To děsivé období, kdy člověku začíná připadat zajímavé vše, k čemu mu po zbytek roku mysl ani nezabloudí. To období, kdy abstraktní pojem zabíjení času dostane velice pevné obrysy. 

Onu monotónní šeď stvořila i kombinace alergie a nachlazení. Když jsem nemocná, bývám unavená. Když mám alergii, bývám unavená. A jako super bonus, který to všechno doplní, mám na alergii léky, které způsobují - jak jinak - únavu a otupělost. Čili se ze mě stala zombie v hoře papírů a kapesníků.



O to příjemnější pak ale byly ty chvíle, kdy jsem vypadla ze stereotypu. 

První máj a Malý rodinný podnik
Přestože jsem velkou část dne zamilovaných letos trávila s igelitem na hlavě, večer jsem si to vynahradila. Nejdřív to vysvětlím. Hennuju si vlasy. Už pár let. A tentokrát si opět nejkratší sirku ze všech lidí z mého okolí, které do barvení nutím, vytáhl přítel. Takže šlo v podstatě o párovou aktivitu, a tak to má na prvního máje být. Po pár hodinách, kdy jsem vypadala vskutku exkluzivně, jsem konečně smyla hnědozelenou hmotu z hlavy a mohli jsme začít něco podnikat. Naplánovala jsem nám den tak, abychom někde zaručeně potkali rozkvetlou třešeň. Využívala jsem u toho mapu, kterou z mně neznámého důvodu má na webu jedna z českých bank (konkrétně airbank). První i druhou, kterou jsme měli potkat, jsme nezaznamenali. Ta třetí třešeň, respektive rovnou skupina třešní, měla stát u Městského divadla Brno. Stála tam, to ano, dokonce celá skupina stromů, ale ani jedna nebyla rozkvetlá. Větve třešní totiž byly zcela osekány. Takže uschnu. 

Do Městského, konkrétně na činoherní scénu, jsme i přes mrzutou situaci s rozkvetlými stromy mířili na představení Malý rodinný podnik. O této hře jsem už dříve slyšela a děj mi připadal zajímavý. Obvykle by mě odradilo to, že kus zpracovává právě mdb - není to totiž zrovna mé nejoblíbenější divadlo. Do této doby jsem viděla snad třicet her právě na činoherní a hudební scéně tohoto podniku. Počet těch, které mi uvázly v paměti, je ale celkem malý. Obvykle mi vadí, že jejich hry nemají přesah. Že se cítím, jako bych si šla na dvě hodiny sednout do vířivky. Jdu tam, sedím, pak si řeknu ,,hm, fajn'' a jdu domů. A nic to ve mě nezanechá. Také mi často vadí až přílišná názornost. Jako diváka mě někdy až uráží, že co by šlo jen naznačit, musí se za pomoci herců, kulis, zvuku, ... předvést zcela. Nepodněcuje to představivost - a právě to vede k jacuzzi efektu.

Na Malý rodinný podnik jsem ale dostala tip a to mi spolu se zvědavostí na způsob zpracování stačilo. Nebudu lhát: byla jsem příjemně překvapena. Nebylo to sice nic, na co bych se chtěla jít podívat ještě podruhé, ale některé části se mi opravdu líbily. Nejvíce scéna. Děj se odehrával v dvoupatrovém bytě. V jednom. A přitom v mnoha. Postavy se pohybovaly po místnostech tak, že často divák viděl více dějových linií zároveň - ve filmu by to byla paralelní montáž. Podněcovalo to představivost, člověk hledal souvislosti, myslel. To je to, co mi v mdb často chybělo.

Děj Malého rodinného podniku mi byl částečně známý už předem. Hrdina se silnými morálními hodnotami čelí nově objevené skutečnosti - konkrétně tomu, že celá jeho rodina dělá věci, se kterými se on nemůže ztotožnit. Tato konfrontace se postupem času vyvíjí, ale to už bych šla do spoilerů. :)

Není to tedy hra, která by se zařadila mezi mých top pět (o kterých se možná někdy později konkrétněji zmíním), ale rozhodně neberu prvomájový večer jako promarněný. Naopak. Vždy se ráda vyšňořím a užiju si atmosféru divadel. A hlavně, i kdyby to v divadle nedopadlo nejlíp, i špatná zkušenost je zkušenost a posouvá člověka dál. 

Malý rodinný podnik - zdroj: mdb.cz

Zkoušky
Nebudu to protahovat. Páteční psaná zkouška dopadla dobře. Od zazelenění se v ISu mě dělí jen cca šest let. Tedy doba, během které se vyučující konečně podívá na již odevzdané práce. V pátek jsem původně měla razit se skupinou dalších lidí do restauračního zařízení při příležitosti konání prvního letošního zápasu české hokejové reprezentace v rámci mistrovství světa v ledním hokeji. Nešla jsem. Seděla jsem doma a o přestávkách přepracovávala úkol, který jsem měla přinést na sobotní ústní zkoušku. To mi ale nebránilo v tom, abych pak kolem půlnoci alespoň působila jako taxi a rozvezla některé domů. Tento kontakt s lidmi mi samozřejmě zvedl náladu. Horší bylo to, že mi ve výsledku zajistil pouhé čtyři hodiny spánku. Před zkouškou. Ústní. Konkrétně před moji první ústní zkouškou na vysoké škole. 

Ve zkratce: dobře to dopadlo. Dokonce velmi dobře. Jak dobře? ,,A'' dobře.
Takže už mi zbývají jen dvě zkoušky a pak mám leháro. :)


Taky vás drtí zkouškové? Anebo ještě něco horšího? Neztrácejte naději, když nejde o život...